Dojetí z pomíjivosti věcí
Mono no aware (物の哀れ) je japonský koncept, který vyjadřuje jemnou melancholii a dojetí při uvědomění si pomíjivosti všech věcí. Je to schopnost být hluboce dojat krásou okamžiku právě proto, že víme, že netrvá věčně.
Doslova se překládá jako "pathos věcí" nebo "citlivost k efemérnosti". Není to jen smutek z toho, že věci končí, ale spíše hluboké ocenění krásy právě proto, že je pomíjivá. Je to soustrast s věcmi, lítost nad jejich mizením, ale zároveň i vděčnost za jejich existenci.
"Sakura jsou krásné právě proto, že opadávají."
Hluboká schopnost vcítit se do pomíjivosti života a najít v tom krásu.
Jemný smutek, který není depresivní, ale spíše poetický a meditativní.
Smíření s tím, že nic netrvá věčně a že právě to dává věcem jejich hodnotu.
Ocenění každého okamžiku právě proto, že je jedinečný a neopakovatelný.
Tento koncept je nejlépe viditelný při japonském zážitku hanami - pozorování třešňových květů. Japonci tráví hodiny pod rozkvetlými stromy, vědomi si toho, že krása květů trvá jen několik dní. Není to jen oslava krásy, ale také připomínka pomíjivosti života samotného.
Mono no aware nás učí oceňovat přítomný okamžik a vidět krásu v věcech, které mizí - padající listí, zapadající slunce, děti, které dospívají. Je to hluboké uvědomění si, že právě pomíjivost činí život drahocenným a každý okamžik jedinečným.
Padají sakury
každý květ je poslední
každý první též